Když lze smysl v práci najít i mimo práci

Bylo to téměř přesně před rokem, když jsem poslala kolegům e-mailem pozvánku na malý workshop výroby domácí kosmetiky. Tenkrát mi kolega Andrej odpověděl: „Ahoj, já se teda na kosmetiku nechystám (dokonce ani ten krém na holení nepotřebuji), jen mě u toho napadlo, je-li ve Scio takhle různě kreativních lidí víc, že by „se“ třeba mohlo někdy uspořádat něco jako „trh“ našich výrobků? Třeba pak někdy před Vánoci, nebo i jindy… třeba tomu dát i nějaký ten charitativní prvek, že by výtěžek nebo část pak šla na nějakou dobrou věc…“ a já neváhala ani chvilku – byl to skvělý nápad! Ta nejsložitější věc z celého procesu byla udržet myšlenku od ledna až do času předvánočního. Naštěstí však paměť neselhala a v listopadu jsem byla připravena představit kolegům plán akce: do konce měsíce mohou přinést své vlastnoručně vytvořené výrobky a od 1. prosince až do Vánoc proběhne v kuchyňce jarmark, kde bude možné díla zakoupit. Autorům pak připadne část výdělku na pokrytí materiálu a zbytek peněz poputuje na dobrou věc. O použití peněz rozhodne hlasování, které proběhne u kasičky.

Tak tohle všechno se nám sešlo na vánočním Jarmarku.

Vybraných bezmála 12 tisíc korun šlo na pomoc němým tvářím.

Když jsem 1. prosince ráno přišla ke svému stolu, zůstala jsem v šoku – celý stůl a okolí pokrývaly výrobky a tašky s dalšími výrobky, a vlastně jsem ani nevěděla, na co se podívat dřív. Úplně jsem oněměla, když jsem zjistila, kolik skrytých talentů u nás máme, a co všechno jsou lidi, se kterými se vídám každý den v práci, schopni vytvořit – spousta dobrot, háčkovaných zvířátek i ozdob, dřevěné misky a pletené košíky, ručně pálená mapa Středozemě, šály a čelenky, roušky a přáníčka, diáře pro seniory a vánoční ozdoby, levandulové pytlíčky… Vše jsem naaranžovala do kuchyňky a vyslala zprávu o zahájení jarmarku do Scio. Jak utíkaly předvánoční dny, výrobků ubývalo (a na poptávku zase přibývalo), vouchery na vánoční dobroty nacházely své majitele, některé díla měla udělat radost pod stromečkem a ta další hned nakupujícím. O osudu vybraných peněz rozhodovaly čárky přidělované k jednotlivým návrhům, kasička se plnila a v lednu, když už na stolku téměř nic krom kasičky nezbylo, jsem se mohla podívat, jak to vše dopadlo. Na prvním vánočním jarmarku se vybralo úžasných 11 900 Kč, které putovaly do útulku Na konci světa na pomoc zachráněným němým tvářím.

Po celé akci jsem nemohla být šťastnější, že mám tak báječné kolegy, a že spolu dokážeme zrealizovat věc, která dává smysl nejenom práci. Doufám, že se z jarmarku stane tradice a už teď se těším, co se na něm objeví příští rok.