Kdysi velmi dávno jsme s bývalým kolegou Bobem dali dohromady text pro uchazeče o práci. Velmi trefný. Proto asi fungoval skvěle. Vzpomněl jsem si na něj a nenapadlo mne nic jiného, než ho oprášit (viz dále). Retro trendy jsou ostatně nyní „in“. Zda stále platí vše, co je v něm uvedeno, o tom je nutné se přesvědčit osobně přímo na místě.
A kdo vydrží číst až do konce, dozví se, zda lze dobrodružství zažít i mimo práci. A jestli k tomu je nebo není ideálním parťákem Ondřej Šteffl. (Kdo by snad nevěděl, tak to je zakladatel a majitel Scio. Zkuste zagooglit.)
Takže pojďme se přenést v čase do roku 2008. Už tehdy jsme totiž ve Scio při definování toho, co nabízíme a co požadujeme, zmiňovali věci, na které ostatní přišli až časem a jiní o tom dodnes jen mluví:
- Časová flexibilita. Zejména pracujete-li rádi v noci. Pokud ano, můžete dopoledne spát, majitel firmy to také tak dělá. Pokud ne, můžete pracovat přes den a spát v noci.
- Volná pracovní doba. Potřebujete si něco přes den vyřídit? Beze všeho, nikdo vás nehlídá. V kanceláři musíte být dvě hodiny v úterý a čtyři hodiny ve čtvrtek a pak ještě tehdy, pokud by se skutečně někdo neobešel bez vaší přítomnosti. Můžete být i doma, když je to pro vás pohodlnější, fajn je to taky s notebookem v kavárně. K tomu samozřejmě potřebujete i ten notebook, který vám firma sice nedá, ale bude vám moc fandit, abyste si ho pořídili.
- Práci v kolektivu mladých, ale i starých lidí. Ti druzí vám určitě nezpůsobí neurózu svou nepřetržitou dynamikou. Hladina napětí je střídavá a jeho dočasně zvýšená hladina dostoupá tak akorát po krk, ale nikdy přes. Většina lidí je trochu odlišných od statistického průměru, někteří i víc.
- Komunikativnost přiměřeně zařazení do dané sekce, které jsou po této stránce skutečně velmi odlišné, od poněkud matematicky komunikujícího IT oddělení až po nutně profesně užvaněné call centrum. Absolutně se nevylučují lidé s menší či naopak větší radostí z komunikace. Je fajn umět komunikovat i nějakou jinou řečí, společnost pak vypadá skutečně profesionálně.
- Vlastní názor, který byste měli říkat pokud možno otevřeně. I proto, že ani vám se nikdo nebude ostýchat od srdce říct, co si o vaší práci myslí. Názory osobního charakteru mějte také, ale jednejte s nimi taktně.
- Kreativita není přitěžující okolností, což není všude úplně samozřejmé. Není nutné se omezovat v kreativitě oblékání. což platí i pro ředitele. Pokud máte nějaký nápad k činnosti firmy, rozhodně se ho nepokoušejte utajit a sdělte ho světu. On už vám někdo odpoví, proč to nejde … nebo jde. Občas se to stává i zakladateli Scio Onfřejovi, který v počtu zamítnutých nápadů určitě vede.
- Odpovědnost tak velkou, jakou si vezmete a unesete, to znamená mnohem větší, než byste při své skromnosti čekali.
- Platové ohodnocení, které je na Prahu sice lehce podprůměrné, ale ředitel to dokáže podat ve vcelku přijatelných rozměrech, takže některé existenční problémy nebudete vnímat tak tragicky. Navíc, když vás společnost Scio v pravidelných intervalech dobře nakrmí, čtyřikrát do roka pozve na večírek (pokud do toho nehodí vidle třeba koronavirus) a každý den vám poskytne neomezené množství kávy, čaje a dalších látek, které podporují workoholismus, vcelku rychle si zvyknete. Nakonec peníze nejsou všechno, že.
A na závěr to slíbené dobrodružství. Jaký ředitel, taková škola, říká se ve školství. Škola nejsme, ale vzdělávání je naše parketa. Proč to tedy neaplikovat i na nás. O četné adrenalinové zážitky sice není nouze ani „v kanclu“, ale komu by to nestačilo, netřeba se nudit ani mimo klávesnici. Z osobní zkušenosti doporučuji vyrazit na výlet přímo s Ondřejem (ještě jednou pro ty, kteří by snad nevěděli – to je zakladatel a majitel Scio). O dobré parťáky, však není nouze ani ve zbytku jeho šedesátičlenné suity.