Lidé ve Scio: Admin Kuba

Vždy jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že je nutné profesní život striktně odloučit od toho soukromého. Neznal jsem nikoho, od rodiny, po kamarády a spolužáky, bývalé kolegy, kteří by nalezli harmonii mezi profesním a soukromým životem, vždy to bylo teď to, anebo ono. Sám jsem to tak v předchozích zaměstnáních měl, ale v hloubi své duše jsem cítil, že něco takového prostě není přirozené, že musí existovat jiný přístup.

Musí?
Asi nemusí, ale ano, existuje.

Před pěti lety jsem postupně propadl běhání. Na tom asi není nic příliš zajímavého, ale abyste to chápali v širším kontextu, v životě jsem aktivně nesportoval kromě povinné tělesné výchovy a ani ve snu mě nenapadlo, že by mě tak komplexní fyzická disciplína, jakou je běh, mohla bavit! Nicméně je tomu tak. O to větším překvapením mi bylo, když jsem jen tak mimo řečí zjistil a rovnou byl ve Scio pozván do neformální běžecké skupiny. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy své kolegy poznáváte, né jako projektové manažery, programátory, vedoucí pracovníky, nýbrž jako sportovce, sdílíte s nimi to nadšení, probíráte u toho pracovní den a to vše klidně ve tři odpoledne!

Nemožné? Ne!
Neuvěřitelné? Rozhodně ano!

Postupem času jsem se začal víc a víc angažovat ve svolávání těchto “Scio výběhů”. Řekněte sami, nemotivovalo by vás to, když náhodou v jídelně potkáte kolegu, který vám s úsměvem na tváři řekne: „Už jsme dlouho nebyli běhat, někdo by to měl svolat!”

Ten pocit, k nezaplacení!
Na všechno ostatní je tu…

V současné skupině máme výkonnostně rozdílné běžce, takže my pomalejší se při společném výběhu často pěkně potrápíme:) Sladkou odměnou nám pak je společné absolvování závodů v “našem” volném čase. Je to neuvěřitelně mocné pojítko. Najednou své kolegy začnete vnímat jinak, jsou to vaši parťáci. Dnes si neumím představit místo, kam bych denně chodil odvádět pracovní výkon a nemohl debatovat o tom, co mě baví a miluju a zároveň to dělat. Ta představa se mi příčí, vždyť život každého z nás je tak časově limitován. Pořád na něco čekáme, tak to nedělejme. Mým smyslem v práci je nejen pomáhat ostatním řešit jejich provozní problémy a zároveň společně s tím plnit jejich cíle, ale přece i rozdávat a přijímat radost.

Tak tohle má smysl!
To je můj smysl v práci.

Slovy se nedá popsat to nadšení, kdy jsem loni přišel s nápadem nechat si udělat společná firemní trika a tílka. Světe div se Scio mě v tom podpořilo a trika nám dokonce zakoupilo! Letos nás čekají dva hlavní závody. Sportisimo 1/2Maraton Praha 2020 – tým a Pražská štafeta 2020, tak nám držte palce. Na trati nás poznáte podle krásných firemních triček a tílek, na jejichž výběru a návrhu se podílela řada z nás. Tak na nic už nečekejte a najděte svůj smysl v práci. Běh je trvalý stav!