Lidé ve Scio: Patronka Eliška

Po vysoké škole jsem věděla, že jsem celkem univerzální člověk, který se slušně rychle učí, je zodpovědný a organizačně schopný, ale taky mi chybělo sebevědomí, bála jsem se vystupovat na veřejnosti a pořádně jsem nevěděla, co vlastně chci dělat. U pohovoru do Scio mi bylo řečeno, že tentokrát hledají asistentku, která jim nějakou chvíli na pozici asistentky vydrží. Říkala jsem si, že to bude na rok na dva. Studovala jsem v Brně a chtěla jsem se do něj časem vrátit. Asi to zatím nedopadne. Za pár dní to bude osm let, co mám svůj druhý domov ve Scio.

Scio umí celkem rychle „vyčmuchat“ váš potenciál a nedá vám pokoj, dokud ho nerozvinete. A kdybyste si náhodou mysleli, že už jste dosáhli svého maxima, tak vás popostrčí k další výzvě. Než jsem se stala patronem, vedla jsem řadu projektů, vyzkoušela si organizaci velkých akcí, přičichla k marketingu a PR, od prezentace 72 slidů za 13 minut se posunula k celkem klidnému projevu na různých školeních a v médiích. Mám se ještě hodně co učit, ale jinak by mě to ani nebavilo.

Celý tenhle můj rozvoj by neproběhl bez skvělých lidí, kteří se nebojí sdílet svoje vědomosti a zkušenosti. Bez možnosti dělat chyby, a že jich bylo. Bez důvěry, kdy lidé kolem vás spoléhají na to, že děláte to nejlepší, co umíte. Občas je to pekelný závazek, který vás donutí v neděli večer sednout k počítači a tu práci prostě dodělat. Jasně, někdy je to těžké, nehodí se to, nechce se vám. Ale můžete si být jistí, že pokud hoří termín, to samé udělá i váš kolega.

Svoboda, kterou nám pro naši práci Scio dává, má hodně široké hranice. Klade to na člověka velké nároky, ne každý s ní umí naložit, a proto i práce u nás není pro každého. Jak si lidi do Scio vybíráme? O tom v dalším blogu.