Žáci prvního stupně mají svou školu rádi, cítí se v ní bezpečně, mají zde spousty kamarádů a mezi jejich nejoblíbenější předměty patří i později obávaná matematika. Na druhém stupni už takové nadšení ze školy zdaleka nepanuje, mnozí nevycházejí se svými spolužáky a zkušenost se šikanou není ničím výjimečným. Tak by se dala shrnout část výsledků z šetření Mapa školy realizovaného společností Scio. V něm bylo dotazováno celkem 15 700 žáků prvního a 13 800 žáků druhé stupně ze 137 základních škol napříč Českou republikou a spolu s nimi 21 300 rodičů.
Cvičit, malovat a zpívat
Většina malých žáků (žáků prvního stupně) má svou školu ráda a kdyby ji měli oznámkovat, pak by to téměř vždy byla jednička (58 %) nebo dvojka (29 %). Jinými slovy 9 z 10 nejmladších žáků je spokojeno a školy dostaly průměrnou známku 1,61. Ještě lepší hodnocení (1,43) přinesl jen typicky covidový školní rok 2020/21, kdy žáci zůstávali na domácí výuce.
K nejoblíbenějším předmětům u nich patří všechny výchovy (tělesná, výtvarná, hudební plus pracovní činnosti), ale na špici nejoblíbenějších předmětů je i matematika, kterou mají rády skoro dvě třetiny (62 %) malých školáků. Pole neoblíbených předmětů je poměrně vyrovnané s jednou výjimkou a tou je český jazyk, který zmiňuje více než třetina dětí (36 %).
Co se týká vztahů se spolužáky, většina malých dětí vnímá školu jako bezpečné prostředí – skoro všichni (98 %) mají ve škole kamarády, z toho dvě třetiny (67 %) mají dokonce hodně kamarádů. Zároveň tři čtvrtiny (72 %) dětí se ostatních dětí nebojí a čtvrtina (24 %) uvádí „jenom občas“. Nicméně 4 % nejmenších dětí přiznávají, že z některých spolužáků mají strach často. „Pokud konkrétní škola v rámci šetření zachytí takové podobné, byť sebemenší, obavy, neměla by je brát na lehkou váhu,“ říká k uvedeným zjištěním Anna Tzurna, vedoucí projektu Scio - Mapa školy.
Situace se nelepší
Zatímco mezi nejoblíbenějšími předměty na druhém stupni dál zůstávají tělesná a výtvarná výchova, pozici na prvním stupni velmi oblíbené matematiky zaujala u starších dětí angličtina, těsně následovaná informatikou.
Z meziročních srovnání výsledků šetření mezi žáky druhého stupně je zároveň vidět zvolna klesající „pocit pohody“ mezi spolužáky ve třídě. Nejvíce kladných odpovědí na otázku Cítíš se ve vaší třídě mezi svými spolužáky dobře? jsme mohli zaznamenat v covidových letech, což má s ohledem na omezený osobní kontakt i logické vysvětlení. Nicméně i na samém počátku pandemie v roce 2019/20 se ve třídě cítilo dobře více žáků než v loňském školním roce, a v případě odpovědi „rozhodně ano“ se jedná dokonce o rozdíl 10 procentních bodů.
I přes rostoucí důraz na nutnost vytvářet ve školách bezpečné prostředí přibývá žáků, kteří na otázku „Je u vás ve škole nějaká dospělá osoba, které důvěřuješ natolik, že by ses na ni bez obav obrátil/a se svým problémem nebo s žádostí o důvěrnou radu?“ odpovídají „Ne, nikdo takový u nás ve škole není“ (aktuálně 20 % dotázaných).
Situace se příliš nemění ani v otázce řešení problémů šikany. Necelá polovina žáků druhého stupně ví, že na škole je dospělý člověk, který by takový problém uměl dobře řešit, zhruba stejný počet žáků však o nikom takovém neví a další se domnívají, že takový člověk na škole rozhodně není.
Navzdory preventivním programům zaměřeným na řešení problémů se šikanou se na školách situace příliš nemění a ve srovnání s předchozím šetřením je prakticky na stejné úrovni. Dvě třetiny (65 %) žáků druhého stupně říkají, že se se šikanou nesetkaly, zhruba pětina (22 %) o ní ví z doslechu, ale každý jedenáctý (9 %) byl přímým svědkem šikany, zhruba každý osmý (12 %) se stal obětí šikany a 2 % dotázaných žáků se dokonce přiznala k tomu, že šikanovali druhé. „Termín šikana je samozřejmě velice široký a každý jej může vnímat individuálně. Při Interpretaci výsledků je proto třeba mít na paměti, že pod termín šikana se mohou skrýt nežádoucí jevy od slovních útoků, posměšků, ponižování přes ostrakizaci jednotlivců až po fyzické útoky,“ vysvětluje Anna Tzurna.
A podobně znepokojivá zjištění dostáváme i v případě, že otázka míří přímo na chování v konkrétní třídě. Na otázku „Dochází ve vaší třídě k tomu, že by někdo někomu ubližoval slovně?“ přesně pětina dotázaných (20 %) říká, že se to děje běžně, skoro denně a další čtvrtina (24 %), že se tak děje docela často. Jedná se o hodnoty prakticky totožné s šetřením ve školním roce 2019/20. V případě fyzického napadání spolužáků ve třídě pak 4 % říkají, že se to děje skoro denně a dalších 8 % uvádí docela často. A kde je vidět pozvolný meziroční trend, to je v případě nárůstu ponižování spolužáků na internetu a sociálních sítích. Aktuálně jej jako velmi častý a častý jev uvádí 6 % žáků druhého stupně. Poslední šetření Mapy školy také zachycuje, že žáci se do školy těší méně než v minulosti a hůře se jim ve škole učí a pracuje. (Chodíš do školy rád/a – spíše ne, rozhodně ně 42 % v r. 2019/20 vs. 51 v r. 2022/23)
Co je Mapa školy
Dotazníkové šetření určené pro mateřské, základní a střední školy každoročně stovkám škol poskytuje komplexní zpětnou vazbu od žáků, učitelů, rodičů a provozních zaměstnanců. Šetření je anonymní a dotazníky jsou mimo jiné zaměřené na výuku a hodnocení, spolupráci, bezpečí, materiální zázemí, spokojenost se školou nebo vztahy.
