Já to mám trochu jinak. Pokud mi zvoní v 6:30 budík, tak je to spíš kvůli nějakému vtipálkovi, který mi ho v telefonu tajně nastavil. Nikdo mě nenutí být v práci tehdy a tehdy, jsem zkrátka pánem svého času a očekává se ode mne, že s ním budu nakládat rozumně. „Jsi programátor, tak se nemíchej do businessu, ten mám na starosti já!“ Ani tohle se u nás nestane. Pravidelné brainstormingy na nové nápady můžou ze začátku jednoho vyděsit, ale postupně se člověk naučí, že jeho slovo a nápady se počítají. Zkrátka se od vás skutečně očekává kreativita a aktivita a ne jen sedět na zadku a plnit svůj plán. Dále taková ta klasika. Jdete si konečně odfrknout na kafe. Kliknete na espresso, nasypete tunu cukru, zalijete litrem mléka, napijete se a poznamenáte si: „To je kekel, zas někdo nečistil trubky.“ Kdepak u nás, tady člověk nemá problém realizovat si třeba i vlastní kávový klub a nestačí se divit, kolik lidí se k tomu připojuje. Když kultura, tak na všech frontách. Zkrátka kolem a kolem, člověk je zde strašně rád, těší se sem nejen na lidi, ale třeba jen na to, že tu je a že se tu cítí dobře. Protože tam, kde se člověk cítí dobře, tam se vždycky rád vrací.
Smysl v práci je, když o něm mluvíte před kamarády a oni na vás nekoukají jako na posledního draftovaného hráče, ale naopak s vámi souhlasí a zajímá je to.
Smysl v práci je, když vaše milovaná šéfová kvůli operaci musí být několik měsíců doma a vy plánujete s kolegy návštěvy, aby jí ten čas uběhl příjemněji.
Smysl v práci je, když probíhá celostátní karanténa, ale vy stejně každý den jdete do práce, protože zkrátka chcete.
Tohle je můj smysl v práci.