Lidé ve Scio: Marek aneb Lze zažít v Karlíně kulturní šok a mít z toho radost?

Vystudoval jsem kulturní antropologii a vždy mě bavila představa, že bych odjel někam do pralesa a zkoumal zcela „jiné“ kultury. Scio sice sídlí v Karlíně a ne v pralese, ale zdá, se že by se mohlo jednat o zajímavý terén pro takovouto činnost. Po prvních pár dnech mohu konstatovat, že kultura Scio je zcela odlišná od zbytku společností, které jsem měl možnost poznat. Na dalších řádcích bych vás rád seznámil s důvody, proč o tomto tvrzení začínám být přesvědčen.

Hlavním znakem, který kulturu Scio odlišuje od podobných společností je koncept svobody. Scio o sobě tvrdí, že se jedná o svobodnou firmu a svobodnou kulturu. Někomu to může znít v pracovním kontextu zvláštně, ale zdá se, že zde tomu tak opravdu je. Jak se tato svoboda v kultuře Scio projevuje? Antropolog provádí svá zkoumání pomocí metody zúčastněného pozorování. Co jsem tedy během účastnění se na Scio aktivitách a jejich pozorování doposud zjistil?

 Níže nabízím pár vybraných postřehů z mého terénního deníku…

• DEN PRVNÍ: První den v práci. Přicházím do kuchyňky. Je zde připravena opulentní snídaně. Mimo to zde potkávám budoucího kolegu, který vyrábí těsto. (pozn.: Zjistit, zdali je zde opravdu normální v pracovní době vyrábět těsto na pečení a následně péct.)
• DEN DRUHÝ: Pozorování z prvního dne nebylo úplně přesné. Vyrábět těsto pravděpodobně normální je (musím ještě ověřit), v čem jsem se ale spletl, je koncept pracovní doby. Zdá se totiž, že ve Scio totiž koncept pracovní doby neexistuje. Každý pracuje, odkud chce a kdy chce. Zajímavé je, že si všichni navzájem věří, že práce budu dodělána včas a co nejkvalitněji.
• DEN TŘETÍ: Na základě studia místních písemných pramenů jsem zjistil, že každý ví, kdo má jaký plat. Zajímavým zjištěním je také fakt, že vedoucí oddělení (v jazyce Scio patroni studií) jsou voleni radou a mohou být i odvolání a na tuto roli může kandidovat každý, nehledě na jeho postavení v rámci místní hierarchie.
• DEN ČTVRTÝ:  Běhá tu pes.
• DEN PÁTÝ: V rámci projektu, který je mi svěřen, potřebuji vytvořit projektový tým. Ptám se patrona jak na to. Patron mi lakonicky sdělí, že pošleme email, a přihlásí se dobrovolníci. (pozn.: Jsem překvapen a velmi zvědavý, jak to bude probíhat. Opravdu se zde budou kolegové dobrovolně hlásit na projekt, který bude nad rámec jejich běžných povinností?)
• DEN ŠESTÝ: Běhá tu výrazně více psů než jeden.
• DEN SEDMÝ: Výhody práce odkudkoliv členové Scio opravdu využívají. Středy a pátky bývám v kanceláří sám, nebo skoro sám, ale příliš to nevadí. Na emaily každý reaguje rychle nehledě na to, že není v kanceláři.
• DEN OSMÝ: Opravdu se přihlásili dobrovolníci do projektového týmu. Dobrovolně!
• DEN DESÁTÝ: Členové Scio si velmi potrpí na různé rituály. Dostal jsem za úkol účastnit se tzv. Koblih ve všech studiích. Pravděpodobně se bude jednat o variantu jinde nenáviděných týmových porad. Zde jsem se s žádným odporem vůči Koblihám doposud nesetkal. Také jsem dostal pozvánku na rituál tajemně nazvaný „Pohřbívání Vektoru“. Nevím, co si pod tím představit a nemohu se dočkat.
• DEN TŘINÁCTÝ: Na základě dalšího studia písemných pramenů jsem zjistil, že se zde hlasuje o tom kdo, kde bude v kanceláři sedět, aby se cítil dobře.
• DEN PATNÁCTÝ: Tuto poznámku píši z domova. Každý druhý pátek v měsíci je takzvaný volný pátek. V rámci zlepšování psychické kondice Scio členů se jednou za dva týdny pracuje pouze 4 dny.
• DEN SEDMNÁCTÝ: Volný pátek je evidentně velkým tématem. Mylně jsem se domníval, že neutuchající diskuze ohledně této skutečnosti se bude týkat ekonomické udržitelnosti. Zatím se ale zdá, že předmětem diskuze je spíše rozpor mezi nařízeností volného pátku na pátek a konceptem „Neexistuje pracovní doba“ (pozn.: Zajímavé – dále sledovat.)

Jak vidíte, jedná se pouze o střípky a útržkovité postřehy. Popsat celkové dojmy z prvních pár dní v novém prostředí přesahuje možnosti tohoto blogu. Nehledě na to, je z výše uvedeného doufám patrné, proč si myslím, že Scio je opravdu svobodnou firmou. Jsem si také vědom, že se pravděpodobně nacházím v první fázi kulturního šoku tzv. „honeymood phase“, která se projevuje tak, že jedinec intenzivně prožívá první kontakt s novou kulturou a je fascinován a okouzlen místním stylem života. Zároveň vím, že má kulturní šok má i další fáze, ve kterých mohou růžové brýle spadnout, ale příliš se jich neobávám. Pro člověka jako já, pro kterého je svoboda důležitou hodnotou i mimo práci, by nemělo být příliš složité se s takto nastavenou kulturou sžít a cítit se v ní jako doma :).