Na úřadě se „nahoře“ zpracovaly směrnice a lidem se daly na vědomí. Ve Sciu si pravidla určujeme na základě široké diskuse napříč firmou. Kdo má zájem, určitě dostane prostor se k věci vyjádřit. To se týká i pravidel pro hodnocení a odměňování pracovníků.
Největším impulsem pro změnu pro mě ale kdysi bylo to, že jsem se cítila dlouhodobě nevyužitá. V pracovní době jsem se alespoň snažila učit cizí jazyky. V delším horizontu to ale nefungovalo. Náhodně jsem pak potkala inzerát firmy Scio se sloganem Myslete hlavou!, odpověděla jsem na něj, vybrali mě a od té doby se nevyužitá rozhodně necítím. Práci mi nikdo nepřiděluje, z toho, co je potřeba udělat v naplánovaných projektech, si sama můžu říct, co bych chtěla dělat, případné nepopulární činnosti si po dohodě nějak rozdělíme.
Je skvělé, že když mi po dvou třech letech práce začne připadat jednotvárná, můžu se pustit do úplně jiné činnosti. Pokud na ní nemám příslušné know how, firma mě podpoří, abych si ho doplnila. Postupně jsem si už vyzkoušela zpracování a analýzu dat, vedení projektu i vývoj testů.
Posledních několik let se starám o vývoj testů z matematiky a obecných studijních předpokladů pro základní a střední školy. Znamená to především komunikaci s týmem externích kolegů, kteří úlohy vymýšlejí a oponují, a péči o úlohy v naší aplikaci. Ve škole mě vždycky nejvíc bavilo počítat příklady a řešit různé hádanky a úlohy. Nikdy by mě ale nenapadlo, že to můžu mít jako pracovní náplň. Všechny připravované testy je totiž potřeba před zveřejněním zkontrolovat a přeřešit :-).
Nejlepší na Scio jsou ale lidi, co v něm pracují. Panují tu velmi vstřícné vztahy, jsme jako velká rodina.