Můj život řídí smečka psů

Denní rytmus naší rodiny se řídí podle denního rytmu psí smečky. Plánování dovolených se přizpůsobuje hormonálním cyklům chovných fen a termínům výstav. Čtete správně, dovolených. Na jednu společnou rodinnou můžete zapomenout – jednoho či dva pejsánky vám vždycky někdo rád pohlídá, ale zkuste někomu hodit na krk 13 rozjívených smetáčků různého věku a požadavků na péči. Zároveň si pod pojmem dovolená představte prodloužený víkend. Protože pokud to trvá týden, tak jedině kvůli tomu, že se z dovolené jede na výstavu (rozuměj táhnete část smečky s sebou). Chov psů je aktivita, která když se dělá správně a eticky ke zvířatům, zaplatí po řadě prvních krušných let tak akorát sama sebe. Krmení, veterina, výstavy a různé další poplatky požerou víc, než se vám na první pohled může zdát. Z čeho tedy chovatel s rodinou platí bydlení, sám žije a v prvních letech dotuje chov? Ano, správně, potřebuje práci.

Hledat si práci jako chovatel je obrovská zábava. V životopise či motivačním dopise je rozumnější tuto skutečnost nezmiňovat. Taky by se vám mohlo stát, že vás pozvou na pohovor jen proto, aby se na toho exota podívali (ne mně, ale fakt se stalo). No jenže… Pak vám třeba volají, aby domluvili pohovor, a vy zrovna jedete na veterinu čipovat štěňata. Což jim povíte, protože máte v hlavě asi tak milion věcí, které potřebujete vyřešit s veterinářem, a mentální kapacita na jiné věci nezbývá. A tak teda stejně za toho exota na pohovor nakonec jdete (ale aspoň vás tam chtěli pozvat i předtím, než to věděli, to je plus). I toto se stalo, tentokrát přímo mně. Ta firma, kam jsem musela po návštěvě veteriny volat zpátky, abychom dohodli pohovor, se jmenovala Scio.

Ono je to ve finále jedno, protože na pohovoru stejně musíte přiznat barvu. Jakožto chovatel totiž nepotřebujete děti k tomu, abyste potřebovali flexibilní pracovní dobu a home-office. Bydlíte mimo město, jak taky jinak s tolika psy. Hledáte práci, kde nevadí, že trávíte víkendy pokaždé někde jinde v Evropě a nemáte čas být u počítače. Nemůžete si dovolit přespat v Praze po večírku, takže odcházíte tak nějak mezi prvními. Potřebujete teda zaměstnavatele, kterému nevadí, že budete všechno ostatní, jen ne typický zaměstnanec. Potřebujete šéfa, který pochopí, že pes má úraz na oku a jediný veterinář, který to dokáže vyřešit, je v Pardubicích a má na vás čas zrovna dneska odpoledne. Pochopí, že prostě nemůžete chybět na téhle konkrétní výstavě nebo nemůžete odejít od pár dnů starých štěňátek po těžším porodu. A protože jste tu školu nestudovali jen proto, že jste nevěděli, co s časem, máte tu drzost chtít pracovat v oboru.

Když jsem přišla na pohovor do Scio, bylo mi jasné, že pokud se dohodneme na spolupráci, budu čelit spoustě vysvětlování. Zároveň jsem ale věděla, že vytvořit si rovnováhu mezi prací a chovem bude se Scio jednodušší než s nějakou jinou firmou. A že mě nečeká tolik nechápavých pohledů jako jinde. Měla jsem z toho velkou radost, protože Scio ode mě potřebovalo přesně to, co jsem chtěla dělat.

Brzy to budou čtyři roky, co se trio Scio, smečka a já vydalo na společnou cestu. Všichni společně jsme vytvořili úspěšné projekty, odchovali nádherné vrhy a vychovali několik multišampionů. Nechápavých pohledů bylo za tu dobu opravdu jen pár, stejně jako vzájemných nesouladů. A kdybych měla říct jednu věc, které si na Scio vážím, bude to právě tohle. Tolerance, s jakou přistupuje k rozmanitostem svých lidí, důvěra, že i bez dozoru či mimo běžné hodiny udělají svoji práci nejlépe, jak budou umět, a vstřícnost k potřebám všech zúčastněných. Pro mě je to víc než peníze nebo služební auto.

A navíc… Lidi ve Scio už vydrželi hodiny vyprávění o výstavách a psech. Ale stejně mi pořád kladou otázky, o nichž vědí, že k těm řečem vedou, a trpělivě mě poslouchají. A to je vlastně úplně nejvíc :-).

Kateřina Kotková, vývojářka testů z českého jazyka